Jako již dvacátý svazek „zelené“ edice Mnemosyné vydala v uplynulých týdnech Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v našem prostředí občas připomínanou, leč teprve nyní do češtiny převedenou knihu Dějiny současné české poezie (v italském originálu Storia della poesia ceca contemporanea), kterou v roce 1950 v Římě vydal bohemista a rusista Angelo Maria Ripellino (1923‒1978). Knížku, k níž úvod napsala a poznámky sestavila Annalisa Cosentino, přeložila Jana Sovová. Pokračování textu České menu z italské kuchyně

V minulém roce vyšlo nové vydání knihy Václava M. Havla Mé vzpomínky. Edici, kterou publikovala Knihovna Václava Havla, doprovází podtitul „první úplné vydání“, jímž se jakožto zásadní vyznačuje posun v úhrnu vydaného vzpomínkového textu. Tento přídomek lze ale také vztahovat na další části knihy a ty mu někdy víc, jindy méně vyhovují. Pokračování textu Úplné ‒ neúplné ‒ přeplněné

Kniha „Do vlasti české“ s podtitulem Z korespondence Angela M. Ripellina přináší dopisy, které si v letech 1946–1977 vyměňoval italský bohemista a rusista (1923–1978) s českými umělci a vědci, resp. učenci, kteří byli s českým uměním v úzkém kontaktu. Edice listů, kterou z nálezů v italských a českých archivech připravila a komentovala Annalisa Cosentino a na konci loňského roku ji vydal Institut pro studium literatury, není kompletně oboustranná; řada dopisů se nedochovala nebo spočívá dosud neobjevena v nezpracovaných pozůstalostech, ale předkládaný svazek i tak přináší napínavé čtení a je výmluvnou zprávou o složité dobové situaci. Pokračování textu Řím – Praha – New York – Brno – Bologna…

V úvodníku nejnovějšího čísla Tvaru (č. 2 z 24. ledna) se zástupce šéfredaktora Milan Ohnisko v souvislosti s vyhlášením prvního vítěze Tvárnice ptá po „ceně ceny“ za kritiku. Otázka je to správně položená, vede k dalšímu tázání, jak a proč vlastně oceňovat výkony v oblasti umělecké kritiky. K „váze“ Tvárnice samotné ovšem připojme dvě poznámky, jež vyplývají z materiálů zveřejněných v témže čísle a které dokládají s doslovností zřejmě nezamýšlenou, že tvárnice je zdivo hodně vylehčené. Pokračování textu Váha Tvárnice

Fejeton Ludvíka Vaculíka Poznámky o statečnosti z 6. 12. 1978 a následné diskusní příspěvky, které byly nejúplněji sebrány v samizdatovém sborníku Diskuse (1979) sestaveném manželi Müllerovými, vycházejí nyní tiskem doplněny o rozsáhlé bloky dalšího materiálu. Knihu s titulem Diskuse o statečnosti, již dále vymezuje podtitul Samizdatový sborník Charty 77, další texty, komentáře a vzpomínky, uspořádal a na konci minulého roku vydal Josef Svoboda ve svém nakladatelství Krtek a Datel – New Edition z Frýdlantu nad Ostravicí. (Publikace není v běžné distribuci, objednat ji lze přímo u nakladatele.) Pokračování textu Upovídaná edice

S Milanem Jankovičem (1. 9. 1929 – 5. 1. 2019) odešel po Miroslavu Červenkovi († 2005) nebo Zdeňku Pešatovi († 2010) další z mimořádné generace literárních badatelů školených na univerzitní půdě od konce čtyřicátých let do první poloviny let padesátých v seminářích Jana Mukařovského. Jejich první práce vznikaly ještě jako echo ideologického běsnění poúnorového stalinismu, od přelomu padesátých a šedesátých let začínal v jejich textech dominovat talent projevující se neobyčejnou čtenářskou citlivostí, profesionalita daná mimořádnou literárněhistorickou průpravou a invence, s níž jednotliví badatelé nápaditě rozvíjeli metodologické postupy svého učitele (a souběžně s ním i podněty Felixe Vodičky). Jako kdyby fakt, že se Mukařovský svých prací z třicátých a čtyřicátých let okázale zřekl právě v době, kdy u něj studovali lidé z pokolení narozeného na hraně dvacátých a třicátých let, impulsy strukturalismu spíše oživil, než že by je zadusil. Pokračování textu Za Milanem Jankovičem

Jeden podzimní podvečer před čtrnácti lety jsme s Milanem Jankovičem šli spolu přes nejkrásnější terstské (nebo dokonce italské?) náměstí, Piazza Unità d’Italia. Šli jsme pomalu směrem k moři – jižní stranu prostorného náměstí tvoří terstský záliv – a při procházce zpátky nutily Jankoviče zlobivé nohy opřít se o mladšího přítele. Pokračování textu Malá italská vzpomínka

V odborné činnosti profesora Vladimíra Svatoně se setkávaly vzácné kvality: široký rozhled, pronikavé vidění a stylistická bravura. Podílel se na profilování a fungování dvou významných oborů: rusistiky a komparatistiky. K trvalým zdrojům jeho inspirace náležela západní filosofie, zvláště hermeneutika. Plodem jeho myšlení byly četné studie, účast v řadě sborníků a pět samostatných knižních publikací: Epické zdroje románu: Z teorie a typologie ruské prózy (1993), Z druhého břehu: Studie a eseje o ruské literatuře (2002), Proměny dávných příběhů: O poetice ruské prózy (2004), Román v souvislostech času: Úvahy o srovnávací literární vědě (2009), Na cestě evropským literárním polem: Studie z komparatistiky (2017). Svými doslovy doprovodil výbory z literárněvědného myšlení M. Bachtina, N. Berkovského, A. Skaftymova, V. Žirmunského a B. Ejchenbauma; zabýval se též odkazem D. Čyževského, J. Tyňanova ad. Spoluzaložil komparatisticky orientovaný časopis Svět literatury, jehož byl hlavním redaktorem a na jehož činnosti se podílel takřka do konce svých dnů. Pokračování textu Vladimír Svatoň (19. 7. 1931 – 26. 12. 2018)

Kniha kritik Marka Vajchra Honba za smyslem, kterou na konci října 2018 vydala jako 114. svazek své knižní řady Revolver Revue, je autorským výběrem ze statí vzniklých v letech 2008–2018. Vajchr ovšem píše recenze soustavně už od roku 1997 a nový titul je volným pokračováním výstupu nazvaného Vyložené knihy (2007), který přinesl výbor z kritikových prací z rozmezí 1997–2007. Neporovnatelným zjevem je autor v domácím kontextu však nejen pro svou vytrvalost a pravidelnost – jmény srovnatelně, ba někdy ještě déle působících přispěvatelů na naší literární scéně nechci nyní odvádět pozornost k žánru satirického kabaretu –, ale především pro svou nápaditost a současně věcnost, s nimiž přes dvě desetiletí dění v české literatuře sleduje. (Vajchr navíc není „jen“ literárním kritikem, ale také původcem monumentální prózy o barokistickém bádání /Jména příběhu, 2016, srov. dva příspěvky v kanonu/ a od roku 2005 redaktorem čtvrtletní Revolver Revue a knižních publikací téhož nakladatelství). Pokračování textu Knihy vyložené jinak

Vyhneme se fanfárám, které provázejí v těchto dnech osmdesáté výročí zveřejnění prvního dílu Rychlých šípů Jaroslava Foglara, a budeme se věnovat jeho Chatě v Jezerní kotlině, právě publikovanému svazku nové řady foglarovek, kterou vydává Albatros. A navíc se budeme ve zkratce zabývat záležitostí, jež je zdánlivě přízemní: připojíme pár poznámek k problematice textu tohoto evergreenu z hlediska edičního. Přiznejme, že zabývat se Foglarem z této perspektivy je trochu jako kontrolovat průchodnost odpadního potrubí, avšak i to je (a platí to také pro literárního historika, jak nedávno poznamenal Jiří Brabec v jiné souvislosti) práce, kterou přeci jen někdo udělat musí. Pokračování textu Foglar v novém: Darmo → Škoda mluvit!