Když dnešní žurnalistika obrátí pozornost k nějaké edici, bývá to dosti často katastrofa. V této logice je nejen referát Aktuálně.cz o debatě k právě dokončenému projektu Spisů T. G. Masaryka, ale i působení lidí od novin přímo v terénu.

Na knižním veletrhu Svět knihy, kde 10. června proběhla diskuse nazvaná Masaryk známý neznámý?, jsem sice bohužel nemohl být, byla by ale věčná škoda nezaznamenat, co jsem od četných a hodnověrných svědků o akci slyšel. Otázka jednoho z novinářů, zda autor je dnes mezi námi, s kterou se před debatou údajně obrátil na jednoho z badatelů, to mohl být snad ještě žert. Pak už ale padl dotaz na hlavního redaktora Jiřího Brabce, zda v době, kdy chodil do školy, visel na zdi obraz T. G. Masaryka. Nakonec prý jiný poradil něco, na co vskutku nikdo z přítomných dosud nepřipadl, sice ať se dá celé Masarykovo dílo na internet!

Také na Aktuálně.cz, které, pokud se nepletu, jediné o debatě referovalo, je o celém projektu Spisů reportováno opravdu věcně a fundovaně. Pozornost je upřena především k tomu, že projekt trval vážně dlouho, vždyť jeho hlavnímu redaktoru Jiřímu Brabcovi je už dvaadevadesát. Masaryk toho také sepsal celé hory, přímo „stovky různorodých textů“. Pak se ve výkladu slijí všechny dosavadní projekty spisů T. G. Masaryka vjedno, takže to vypadá, jako by vydání spisů netrvalo třicet roků, ale bezmála let sto. To je však už skoro konec referátu, kde se již zřejmě velká čtenost nepředpokládá, a tak se výklad o historii vydávání ukončí poněkud pythickou větou: „Podle akademie tak pak pokračovaly jen odborné diskuse v disentu a projekt mohl být dokončen až po sametové revoluci.“ Podle jaké „akademie“? Z toho všeho je zřejmé, že sdělovat je nejlepší jen, že něčeho je velké množství, desítky, stovky, tisíce. Víc se tam již nevejde.