/ Publikováno:

Reécrivain

Ačkoliv na stránkách nakladatelství Argo (přístup 6. 1. 2020) se stále uvádí, že Jan Novák (*1953) chystá na březen „Untitled biography“, ví se již několik let o tom, že to bude biografie o Milanu Kunderovi. Jen se o tom doposud nemluvilo nahlas. Toto „embargo“ padlo i díky samotnému Novákovi, když se k chystané knize vyjádřil v rozhovoru pro slovenský Denník N. Není zatím jasné, zda součástí Novákova líčení Kunderových osudů budou i textologické otázky spisovatelova díla – ovšem podle toho, co jsme dosud od Jana Nováka četli, to za pravděpodobné nepokládáme. Třeba ale budeme překvapeni… Než kniha vyjde, konstatujme alespoň následující:

Ponecháme-li stranou biografické nebo estetické prvky v životě a díle Milana Kundery, zůstává nám od počátku zajímavá podoba autora, který se ztrácí za vrstvami tu více a tu méně upravovaných a doplňovaných verzí vlastního díla. Jeho nejranější verše známe de facto zatím jen z přepisu Jana Trefulky (viz samizdatový Obsah 1987, č. 5). Dodnes také nemáme spolehlivou zprávu o textových proměnách Posledního máje (vydání 1955, 1961 a 1963, do čehož zasahují i časopisecké a sborníkové fragmenty, stejně jako původní verze, která zvítězila v soutěži prací o Juliu Fučíkovi v roce 1955), byť řada studií si fučíkovské poemy všímá. Dále je tu velmi složitá cesta Monologů od prvního vydání z roku 1957 až po poslední autorizované vydání z roku 1969, opět s výpustky, časopiseckými otisky nebo s dnes vlastně zcela opomíjenými bibliofilskými tisky typu Zpěv o velikém běžci (Ostrava, Klub bibliofilů 1956). Nehledě na to, jak sám Kundera přesouvá texty ze tří sešitů Směšných lásek do jednoho finálního celku a průběžně opravuje i text většiny svých románů. Ostatně emoce pěny dní způsobené vynechávkou gottovského idiota v Knize smíchu a zapomnění jsou snad ještě čerstvé. Nutno podotknout, že kromě několika textů – z posledních například od Marka Vajchra v RR a v Bubínku RR – se toho o proměnách Kunderových textů dodnes moc nedozvíme.

Tento autorský přístup k vlastnímu textu se znásobuje i ve francouzštině, kde některých Kunderových knih existují nejrůznější verze a konečná podoba zřejmě neexistuje nikdy, respektive je neustále přepracovávaná. Připomíná mi to trochu hyperaktivitu rapera Kanye Westa, který v roce 2016 sice oficiálně vydal desku Life of Pablo, ale zároveň jednotlivé písně dál předělával a zveřejňoval. To všechno je ale jen jedna část onoho šílení kolem Kundery. Ta druhá část se týká pověstných a kolujících neautorizovaných překladů francouzsky psaných Kunderových děl. Můžeme připomenout strojopisný překlad L’art du roman (jako Umění románu II) od Nory Obrtelové z osmdesátých let, stejně jako „pirátský“ překlad Totožnosti, který se v roce 2006 objevil na webu. Vedle nich existují například kolující neautorizované překlady jak Pomalosti, tak Nevědění. A aby v tom vrstvení verzí nastal ještě větší chaos, lze si dohledat autorem přeložené ukázky z francouzských novel pro putovní výstavu Milan Kundera (neztracen) v překladech, kterou uspořádala Moravská zemská knihovna… Už proto si osobně myslím, že budoucnost kunderovských studií by se měla zvolna přesouvat zejména k textologii. Pokládal bych to za smysluplnější činnost než poddajně přidržovat mikrofon spisovatelově manželce.

Napsat komentář